Základní přehled e-learningových standardů


V oblasti e-learningu a e-learningového vzdělávání stále více vzrůstá nutnost respektovat jisté standardy, které umožňují zachovat kompatibilitu vzdělávacího obsahu v rámci více různých softwarových produktů (tj. zachovat interoperabilitu).

V současnosti již patří podpora standardů (zejména standardu SCORM) mezi základní podmínky pro výběr LMS či WBT. Tento text je krátkým přehledem existujících standardů e-learningového vzdělávání s přihlédnutím k vývojovým tendencím jednotlivých formátů a metaformátů.

1. Standardizační skupiny

IMS Global Learning Consortium Inc. (http://www.imsproject.org/)

Advanced Distributed Lerning Initiative (http://www.adlnet.org/)

The World Wide Web Consortium (W3C) (http://www.w3.org/)

Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE) (http://www.ieee.org/)

2. Prestandardy a standardy HTML, XHTML

Chceme-li vhodným způsobem zahájit přehled standardů e-learningem podporovaného vzdělávání, měli bychom alespoň několik řádků věnovat jednomu z první standardů – HTML (Hypertext Markup Language). Většina firem/vzdělávacích institucí, které se zabývají vývojem WBT, využívá možností standardu HTML 4, který umožňuje snadno zobrazit online definovaný vzdělávací obsah. V současnosti se stále více využívá standardu vyšší úrovně – XHTML, který pracuje s rozšiřitelným značkovacím jazykem XML. Více o něm naleznete například v tomto článku.

AICC Mezi jeden z prvních standardů patří AICC, standard profesní organizace Aviation Industry CBT Comittee. Standard velmi přísně a konkrétně určuje, jak má fungovat výměna výukových materiálů mezi kurzy a systémy, jak se mají uchovávat data o výsledcích apod.

IMS Standard IMS propojuje v rámci IMS Global Learning Consortium přibližně 150 organizací s cílem navrhovat standardy pro výměnu dat v oblasti e-learningu, založené na XML. IMS obsahuje množství specifikací, včetně standardů, garantujících přístupnost, metodickou kvalitu, přístup k digitálním informačním zdrojům, taxonomii vzdělávání apod. Přehled specifikací IMS standardu naleznetezde.

IEEE Mezi další respektovaný standard patří StandardEurope, zaměřený na standardizaci Evropy s využitím IEEE. Přístup ke standardům IEEE je placený, proto se často využívají reprodukovaně v podobě vyšších standardů – např. SCORM.

ADL – SCORM ADL standardy byly vytvořeny standardizační skupinou Advanced Distributed Lerning Initiative, zřízenou ministerstvem obrany USA. Jejím úkolem je vývoj elektronické podpory distančního vzdělávání, tvorbu kvalitních výukových materiálů apod. Od roku 1997 ADL vytvářela nový standardizační formát, který by spojoval všechny izolované formáty dohromady. Hlavním úkolem ADL bylo zejména tvořit prostředníka mezi průmyslovými a akademickými konsorcii (IMS, IEEE, AICC) a obecnými standardizačními organizacemi (W3C, ISO). Výsledkem byl Sharable Content Object Reference Model (SCORM). SCORM představuje standard, umožňující kvalitní vícerozměrnou interoperabilitu postavenou na jazyce XML. SCORM se stále vyvíjí, v současnosti existuje ve verzi SCORM 2004.

Proces vývoje standardů

 evolution

(Zdroj: ADLNet.org)

3. Net-University Ltd. a standardy

E-learningové produkty Net-University Ltd. se řídí standardy XML a na něj navazujícím standardem SCORM. SCORM standard jsme zvolili zejména k jeho univerzálnosti, interoperabilitě a dalších vlastnostech.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.

Použité zdroje: 
Články 
Prokop, M. Co je XHTML. (Online: http://www.sovavsiti.cz/c01242.html
Pitner, T. E-learning na Masarykově univerzitě 2 (Online:http://www.ics.muni.cz/bulletin/issues/vol13num03/pitner/pitner.html

Standardizační skupiny 
IMS Global Learning Consortium Inc. (http://www.imsproject.org/
Advanced Distributed Lerning Initiative (http://www.adlnet.org/
The World Wide Web Consortium (W3C) (http://www.w3.org/
Institute of Electrical and Electronics Engineers (IEEE) (http://www.ieee.org/)


Co je E-learning


E-learning je forma vzdělávání s využitím elektronických pomůcek, realizovaná zejména v online prostředí (internet, intranet, lms, wbt).

Naše společnost používá pro vzdělávání přes Internet specifického software LMS (learning management system) UNIFOR. Tento software lze efektivně využívat pro vzdělávání vaší školy, firmy, instituce. LMS si představte jako virtuální školu, vícevrstevné prostředí, která zprostředkuje studentům množství informací, verifikuje, motivuje, aplikuje vědomosti apod.

V Českém a světovém prostředí e-learning nejčastěji spojujeme se vzděláváním po Internetu.

Pro vaše potřeby je možné využít také program UDS (univerzální dotazníkový systém), který umožňuje velmi rychle a jednoduše vytvořit v prostředí Internetu funkční dynamický dotazník (ukázka) pro nejrůznější typy výzkumů a dotazníkových šetření. 

• Internet a webové stránky pronikly do našeho života i práce a tuto skutečnost musíme akceptovat. Využijme možností, které nám nabízí. Trh práce požaduje změnu i Vaší profesní kvality, nabízí nové kontakty a informace, pokud ovšem máte zájem. 
• Vědomosti, nové znalosti a zkušenosti odborníků, tedy jejich know how, využijte i Vy! Informace můžeme mít všichni a okamžitě! 
• Globalizace Internetu a ztráta diskontinuity poznávání, souběžná a okamžitá spolupráce umožňuje průběžně měnit a zkvalitňovat informace. Proč tyto možnosti nevyužít? 
• Levněji, rychleji a ve stejné nebo lepší kvalitě než dosud. Odpadají náklady za učebny, cestovné, ubytování. Studujete ne podle rozvrhu školy, ale podle svých možností, času a podmínek! To znamená mít materiály a učitele 24 hodin a 7 dní v týdnu pro sebe! 
• Ubývá odborníků, přibývá drahých specialistů, zkusme s nimi levně a výhodně spolupracovat! Znám-li, jsem připraven. 
• Většina lidí je ze škol nasměrována na jednu profesi, zvětšete své možnosti vědět, znát a umět.

Ilustrační příklad

Student kombinovaného studia na VŠ (průměrně) 
Návštěva VŠ 1x měsíčně
Ubytování,cestovné: 400 až 2000.- 
Celkem za rok: 8x to je 3200.- až 16000.- Kč
Částku za studium neuvádíme, je různá.

Student kurzu e-learningu (průměrně) 
tutoriál 1x za půl roku
Ubytování, cestovné: 400 až 2000.-
2x to je 800.- až 4000.- Kč
Částka za studium je daná, podobná na VŠ

Časovou ztrátu při studiu na VŠ a naopak výhodnost studia podle vlastní potřeby zhodnotí každý sám.

Tvorba e-learningového kurzu

V průběhu tvorby e-lerningového kurzu postupujeme podle strategie ADDIE modelu tvorby kurzu.

addie

Tento v EU běžně využívaný model obsahuje tyto etapy:

1) Analysis – vstupní analýza cílové skupiny, tvorba vzdělávacího modelu, analýza vzdělávacích forem a obsahu
2) Design – návrh kurzu, struktura kurzu, multimedialita a interaktivita etc.
3) Development – vývoj kurzu dle stanovéného scénáře (workplan)
4) Implementation – implementace vzdělávacího obsahu do vzdělávacího prostředí
5) Evaluation – průběžná a závěrečná evaluace

Co říci závěrem?

Stále hovoříme o vstupu do moderní společnosti. Omyl. Jsme v té společnosti, kterou vytváříme. Rozporuplné, hladové po potravě i po vzdělání. Je na nás, kam se dostaneme. Je na nás, kam půjdeme, důležité je nestát.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


Současné trendy e-learningem podporovaného vzdělávání


V průběhu vývoje e-learningem podporovaného vzdělávání (CBT-WBT-LMS) došlo k postupnému přehodnocování a kritice efektivity a využitelnosti těchto nástrojů v procesu vzdělávání. Zvláště ostré kritice byly vystaveny zejména prvotní LMS (Learning Management Systems) – systémy řízeného vzdělávání, které kladly velký důraz na administrativní nástroje a na technologické doplňky, nebyly dostatečně flexibilní a byly nepřizpůsobivé. Jejich nástupci – LCMS (Learning Content Management Systems) již věnují dostatečnou pozornost právě vzdělávacímu obsahu. V současnosti se vzhledem k ostře neohraničenému přechodu od LMS k LCMS často oba termíny spojují. Současné LMS v sobě totiž zahrnují i všechny požadavky, kladené na LCMS. V současné době vykrystalizovalo 6 trendů využívání ICT pro zefektivnění vzdělávání, které byly podrobeny analýze jak dodavatelů tak odběratelů e-learningových technologií i vzdělávacího obsahu (soukromých i veřejných institucí, škol, univerzit). Jedná se o:

I. Blended learning

Tento trend v sobě zahrnuje využívání multimediálních technologií pro vzdělávání ve třídách (classroom training, self- paced eLearning – vzdělávání se vlastním tempem), vzdělávání tříd s podporou WBT (live Web-based classrooms), vzdělávání s využitím videokazet, individuální vzdělávání (one-on-one coaching) apod. V ČR je to zřejmě nejvyužívanější vzdělávací trend (multimediální CD-ROMy).

II. Learning Content Management Systems (LCMSs)

Nová generace institucionálních vzdělávacích technologií pro tvůrce-autory vzdělávacích obsahů a řízení (většinou online) vzdělávání. V českém prostředí LCMS splývá s pojmem LMS.

III. Web collaboration & Live eLearning

Trend v sobě zahrnuje využívání software, který podporuje práci s Internetem a který umožňuje vytvářet/vyrábět distanční třídy, virtuální semináře, online workshopy, online meetingy… to vše s využitím Internetu.

IV. Simulations, learning games, videos and storytelling

Tvorba víceoborových online simulací, které umožňují učit se procesům a mezilidským vztahům; vzdělávací hry, které motivují vzdělávané dosáhnout cíle a zvítězit – zároveň se také vzdělávat; videoukázky, které jsou poskytované Internetem a které předkládají pozorovateli pozitivní a negativní příklady; budování příběhů – příběhy s otevřeným koncem, rozvíjející tvořivé myšlení a znalosti účastníků vzdělávacího procesu apod. V českém prostředí existuje velké množství výukových her, které formou hry vedou žáky/studenty k dosažení cíle. Do této kategorie patří např. produkty firem Silcom Multimedia či Terasoft).

V. Training without trainers (úroveň 1) – knowledge sharing

Vzdělávání bez vzdělavatelů zaměřené na sdílení znalostí. Příklad: Lékař se chystá provést chirurgický zákrok a potřebuje konzultovat řešení s vybranými experty z celé země. Může tedy velmi rychle uspořádat virtuální videokonferenci – účastníci se vidí a slyší, komunikují spolu, konzultují, předávají si znalosti – a to na velké vzdálenosti. Spolupracují, konzultují, řeší problém.

VI. Training without trainers (úroveň 2) – informal knowledge exchange

Tato úroveň je zaměřena na získávání a výměnu znalostí prostřednictvím databázových struktur, dokumentů, elektronických záznamů, mimo jiné se soustřeďuje i na strukturovaný přístup k jinak nestrukturovaným informacím apod. Tento trend je vázán na rozvoj informační infrastruktury, na přehledné celostátní/celosvětové uspořádání informací. Budováním takovéto infrastruktury se zabývá např. Ministerstvo informatiky ČR.

Příklad: Právník se potřebuje dostat k informacím o případu, který byl projednáván v jiné zemi. Prostřednictvím Internetu pak může získávat (dle oprávnění) libovolné dokumenty (např. knihy) z libovolné části světa.

E-learning představuje strukturu silných nástrojů, poskytujících systematicky a efektivně informace všem, kteří o ně mají zájem. Je v zájmu nás všech poskytovat a „sdílet“ kvalitní informace, usnadňovat k nim přístup, strukturovat je a systematizovat – budovat kvalitní uživatelsky přívětivé, stabilní informační prostředí, které poslouží k rozvoji vzdělanosti.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D., Mgr. Veronika Krejčí

Použité zdroje: 
Cross, J., Hamilton, I. The DNA of eLearning, excerpt from Beyond eLearning. Internet Time Group, 2002. Online: www.internettime.com 
Nocar, D., Kopecký, K. Various Levels Usage ICT for Learning Especially in Distance Learning. International Colloquium on the Acquisition Process Management, Vyškov: 2004.


Modely tzv. blended learningu (úvod do problematiky)


Termín blended learning v sobě zahrnuje velké množství metod, kterými lze účinně působit na vzdělávací proces a které uživateli – vzdělávanému – prezentují vzdělávací obsahy (learning contents) prostřednictvím vhodného software.

I. Úvod do problematiky

Termín blended learning v sobě zahrnuje velké množství metod, kterými lze účinně působit na vzdělávací proces a které uživateli – vzdělávanému – prezentují vzdělávací obsahy (learning contents) prostřednictvím vhodného software (collaboration software), WBC (Web-based courses) apod. Termínu blended learning se také často užívá k popisu výuky/vyučovacího procesu, který kombinuje množství aktivit včetně výuky tváří v tvář v rámci jednotlivých tříd (face-to-face classrooms), tzv. živý e-learning (live e-learning) a individuální vzdělávání vlastní rychlostí (self-paced learning). Blended learning je také často charakterizován jako distanční vzdělávání podporované e-learningem, terminologická hranice není u tohoto termínu zřetelně ohraničena.
V českém prostředí (ZŠ, SŠ) se pojem blended learning spojuje většinou s výukou (ale také domácí přípravou), která využívá offline e-learningových nástrojů (ICT apod.) – zejména multimediálních CD-ROMů (výukové programy, encyklopedie apod.).

Univerzitní a firemní sféra pojem blended learning spojuje s kombinací prezenční výuky a e-learningové (online) podpory.

II. Základní modely blended learningu

Blended learning se často kategorizuje do tří modelů:

1. Vzdělávání zaměřené na rozvoj dovedností (skill-driven learning)
Tento model kombinuje individuální vzdělávání vlastním tempem s podporou učitele či facilitátora, kteří podporují rozvoj znalostí a dovedností žáka. 

2. Vzdělávání zaměřené na rozvoj postojů/přístupů (attitude-driven learning)
Tento model pracuje s vybranými událostmi a masmédii, s jejichž pomocí ovlivňuje chování vzdělávaného. 

3. Vzdělávání zaměřené na rozvoj kompetencí (competency-driven learning)
Tento model kombinuje více metod, kterými lze působit na rozvoj kompcí vzdělávaného (dále).

Blended learning models

(Purnima Valiathan, Kamil Kopecký)

CÍL

DOSAŽENÍ

MODEL I.
(SKILL-DRIVEN LEARNING)

Rozvoj specifických znalostí a dovedností, které jsou pravidelně podporovány a verifikovány učitelem či facilitátorem.

• tvorba skupinového vzdělávacího plánu, který podporuje individuální samostudium – to je vázané plánem/rozvrhem 
• práce s edukačním materiálem pod vedením učitele 
• demonstrační procesy, které probíhají v běžných třídách či odborných učebnách – laboratořích 
• poskytnutí emailové podpory studentů 
• realizace dlouhodobých projektů (projektové vyučování)

MODEL II. 
(ATTITUDE-DRIVEN LEARNING)

Rozvoj nových postojů/přístupů a chování v každodenním společenském kontaktu.

• synchronní internetové meetingy (Web-based meetings) 
• tvorba skupinových projektů (uvnitř tříd i v rámci větších skupinových celků) 
• simulace chování v daných společenských rolích, simulovaná hra 
• stanovení společenských problémů a tvorba vhodných řešení – podporované ICT

MODEL III. 
(COMPETENCY-DRIVEN LEARNING)

Ovládnutí a přenos znalostí – studenti/žáci/pracovníci jsou v kontaktu s experty na danou problematiku, učí se z jejich zkušeností.

• práce s instruktorem – expertem 
• rozvíjení znalostního depozitáře s podporou LCMS/LMS 
• práce s online komunikačními nástroji (nejsou-li součástí LMS) 
• pracovní workshopy 
• pozorování mentorů/rádců

1. Skill-driven model blended learningu

Skill-driven model blended learningu představuje kombinaci: 
a) interakce jednotlivých účastníků edukačního procesu prostřednictvím emailu, diskusních fór a komunikace „tváří v tvář“, 
b) samostudia podporovaného WBT a knihami. 
Tento přístup lze přirovnat k chemické reakci, ve které učitelé/instruktoři hrají úlohu katalyzátoru, který umožňuje dosáhnout žádaného výsledku – vzdělání. Základem kvalitně realizovaného blended learningu je dobře zpracovaný plán, používání synchronních i asynchronních komunikačních prostředků (chat, videokonference, webinar vs. email).

2. Attitude-driven model blended learningu

Attitude-driven model kombinuje tradiční výuku realizovanou ve třídách s online vzděláváním. Příkladem takto realizovaného vzdělávání jsou například kurzy manažerských dovedností, kurzy kultury mluveného projevu apod.

3. Competency-driven model blended learningu

Třetí model blended learningu je zaměřen na získávání znalostí a dovedností od zkušených expertů, někdy se také v souvislosti s tímto přenosem hovoří o tzv. experience sharing – sdílení zkušeností.

III. Shrnutí 

V průběhu využívání blended learningu vzdělávaný/studující prochází třemi základními etapami: 
a) v úvodní etapě získává studující s pomocí ICT potřebné znalosti a dovednosti, 
b) v druhé etapě jsou formovány jeho postoje a jeho chování, 
c) v závěrečné etapě získává vzdělávaný zkušenosti a vstupuje do praxe. 
Blended learning umožňuje realizovat efektivní studium s podporou multimediálních informačních a komunikačních prostředků, v českém školství je velmi často využíván ve vyučovacích hodinách (multimediální encyklopedie, videoukázky na CD, internetové ukázky apod.), ale i v domácí přípravě (výukové programy, které procvičují učivo, multimediální encyklopedie jako cenné informační zdroje).

IV. Terminologický slovníček

Blended learning – smíšené vzdělávání; kombinuje prezenční prvky s prvky distančními, využívá e-learningu (online i offline). 
Experience sharing – sdílení zkušeností; proces, ve kterém se učí vzděláváný za pomoci zkušeného experta (ve školství například náslechová praxe). 
Facilitátor – sparing partner; soupeř, umožňující trénovat jisté znalosti či dovednosti (argumentace, asertivita apod.). 
Learning contents – vzdělávací obsah; základem kvalitně realizovaného blended learningu je kvalitní pokud možno multimediální vzdělávací obsah. 
Learning (Content) Management System (LMS/LCMS) – systém řízeného vzdělávání; virtuální škola, obsahující velké množství nástrojů pro řízení a podporu studia, realizovaného prostřednictvím intranetu či Internetu. 
Self-paced learning – samostudium; studující pracuje vlastním pracovním tempem dle zadaného plánu/rozvrhu. 
WBT (Web-based Training) – vzdělávání, využívající internetových tzv. webových technologií; vzdělávací obsahy (případně pouze studijní opory) jsou prostřednictvím Internetu distribuovány vzdělávaným. 
Web-based meetings – virtuální online meetingy, které v sobě mohou zahrnovat komunikaci prostřednictvím textu (chat), zvuku (net-meeting, net-call) či videa (videokonference). 
Webinar – seminář, který probíhá prostřednictvím Internetu.

V. Informační zdroje

• Valiathan, P. Blended Learning Models [online]. Learning Circuits – American Society of Training & Development. Alexandria (Virginia, USA): ASTD, 2002. 
Dostupné na WWW: Learningcircuits.org 
• Kopecký, K., Krejčí, V. Současné trendy e-learningem podporovaného vzdělávání [online]. Net-University s.r.o. Olomouc: Net-University, 2004. 
Dostupné na WWW: Net-University s.r.o. 
• Cross, J., Hamilton, I. The DNA of eLearning, excerpt from Beyond eLearning [online]. Internet Time Group, 2002. 
Dostupné na WWW: Internettime.com

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


The Sharable Content Object Reference Model (SCORM)


V oblasti e-learningu a e-learningem podporovaného vzdělávání stále více vzrůstá nutnost respektovat a dodržovat určité normy (standardy), které umožňují zachovat kompatibilitu vzdělávacího obsahu v rámci více různých softwarových produktů (tj. zachovat interoperabilitu). V současnosti již patří podpora standardů (zejména standardu SCORM) mezi základní podmínky pro výběr LMS (Learning Management System) či WBT (Web Based Training). Následující text bude zaměřen na popis standardu SCORM, který je v podstatě nejdůležitějším a nejvíce respektovaným mezinárodním standardem pro e-learningem podporované vzdělávání.

I. Představujeme standard SCORM

Podpora standardu SCORM umožňuje integrovat do LMS/WBT kurzy a produkty různých dodavatelů a subdodavatelů a využívat tak v jednom systému/standardu to nejlepší, co v současnosti e-learningový trh nabízí. Soulad se standardy je pak jednou z hlavních podmínek pro výběr dostupných LMS.

SCORM (Sharable Content Object Reference Model = referenční model sdíleného obsahu) si klade za cíl vytvořit a zpracovat „tzv. vzdělávací objekty“ (objekty, které jsou schopny opětovně sdělovat nějaký obsah) v rámci běžných technologických soustav pro počítače a vzdělávání s podporou webových technologií (WBT). SCORM popisuje technologické soustavy poskytující sladěný systém směrnic, specifikací a standardů. Organizace ADL tak vytvořila univerzální model pro tvorbu a distribuci e-learningu.

Obsahový objekt si lze představit jako cokoli, co je schopno nést/přenášet/sdělovat obsah. Na obrázku vidíte přechod od tzv. obsahových objektů (vzdělávací obsahy) k implementaci těchto obsahů v rámci vzdělávacího systému (LMS/WBT).

vize

Standard SCORM umožňuje definovat technologické základy WBT/LMS vzdělávacích prostředí. V jednoduchosti je to model, který vytváří a doporučuje sadu vzájemných technologických specifikací a směrnic vytvořených pro splnění vysokých nároků na vzdělávací obsah a systémy. Standard SCORM je rozdělen do 3 základních částí, které se někdy nazývají jako tzv. knihy SCORMu. Každá část se zabývá specifickým standardizačním tématem. SCORM popisuje zejména „model shromažďování obsahu(CAM = Content Aggregation Model)“ a „prostředí pro běh vzdělávání“ (RTE = Run-Time Environment)“. O nich budeme podrobněji hovořit v dalších částech textu (a dalších textech).

SCORM se zaměřuje na web/webová prostředí jako na základní platformy pro dodávku vzdělávacího obsahu. To se děje za předpokladu, že vše, co může být doručeno vzdělávanému prostřednictvím webu, může být snadno použito v dalších vzdělávacích prostředích, která kladou menší požadavky na přístupnost a síťovou podporu. Tato strategie eliminuje většinu vývojářské práce potřebné pro přizpůsobení elektronického obsahu různým technologickým platformám, protože web sám o sobě představuje univerzální médium pro dodávku obsahu. SCORM (vybudovaný na základě existujících webových standardů) osvobozuje vývojáře a zaměřuje je na rozvoj efektivních vzdělávacích strategií.

II. Základní principy SCORMu Základní principy standardu SCORM bychom mohli shrnout do několika klíčových bodů:

scorm

1. Přístupnost (Accessibility)

Schopnost nalézt a zpřístupnit komponenty vzdělávání (vzdělávací objekty, kurzy, moduly apod.) ze vzdálených míst a dodat je na množství dalších lokací (tam, kde je např. internet).

2. Přizpůsobivost (Adaptability)

Schopnost upravovat komponenty individuálním a organizačním potřebám.

3. Dostupnost (Affordability)

Schopnost zvyšovat efektivitu a produktivitu vzdělávání snížením času a výdajů spojených s dodávkou vzdělávacích obsahů (cenově dostupné vzdělávání).

4. Trvalost (Durability)

Schopnost snášet technologický rozvoj a změny bez nutnosti drahého redesignu, rekonfigurace nebo opětovného programování.

5. Interoperabilita (Interoperalibity)

Schopnost přebírat vzdělávací komponenty vyvinuté v různých oblastech a používat je opětovně i na jiných platformách (například interoperabilita mezi různými LMS či WBT)

6. Znovupoužitelnost (Reusability)

Flexibilita pro začleňování vzdělávacích komponentů v jiných aplikacích a kontextech. SCORM je objektovým standardem, SCORM objektů lze využívat v různých uživatelských prostředích bez ztráty specifických vlastností.

III. Další vývoj standardu SCORM

Vývoj standardu SCORM pokračuje v závislosti na Internetu, který se stále vyvíjí a mění. SCORM v současnosti disponuje tzv. API Interface (rozhraní pro programování aplikací), který poskytuje informace o interakci mezi vzdělávanými/vzdělavateli a obsahovými objekty, definuje datový model pro znázornění této informace, obsahuje i balíček pro specifikaci obsahu, který umožňuje dosáhnout interoperability/kompatibility mezi vzdělávacím obsahem a soubory metadat, které mohou být použité pro popis vzdělávacího obsahu, a soubor standardizované série pravidel aplikovatelných na organizaci vzdělávacího obsahu. Dokud se budou měnit technické standardy využívané na Internetu (lokálně, regionálně či globálně), bude se měnit a vyvíjet také standard SCORM.

Norma SCORM byla oficiálně vydána v lednu 2000, od té doby se SCORM stále vyvíjí a expanduje v závislosti na potřebách průmyslových odvětví, vládních institucí a akademických participantů.

IV. SCORM v současnosti

SCORM je souborem specifikací a standardů, které mohou být prohlíženy jako „samostatné knihy“ dohromady vytvářející stále expandující knihovnu.Téměř všechny specifikace a směrnice SCORMU jsou převzaty od jiných organizací/firem/institucí. Tyto „knihy“ jsou v současnosti seskupeny do třech hlavních tematických skupin:

a) Model shromažďování obsahu (CAM – Content Aggregation Model)

b) Prostředí pro běh (RTE – Run-Time Environment)

c) Třídění a navigace (SN – Sequencing and Navigation)

Další specifikace jsou očekávány v budoucích verzích SCORMU.

scorm1

Jednotlivé části SCORMU („tzv. knihy SCORMu“) se zaměřují na různá standardizační specifika. Například RTE se zaměřuje zejména na komunikaci mezi obsahem a systémy řízeného vzdělávání (LMS – Learning Management Systems), zabývá se zejména objekty sdíleného obsahu (SCOs – Sharable Content Objects). Jejich definice a kompletní zpracování SCO objektů nalezneme v části Modelu shromažďování obsahu (CAM). Obdobně oddíl SAN se zabývá tříděním a procesy navigace včetně detailního pokrytí problematiky evaluace navigačních požadavků v LMS. Zabývá se mimo jiné modularitou a vazbami mezi kurzy – moduly – disciplínami. Další části SCORMU se zabývají například možnostmi opětovného použití vzdělávacích zdrojů uvnitř různých shromážděných obsahů.

V. Použité zdroje:

SCORM – Sharalable Content Object Reference Model 2004 (2nd Edition) – Overview. Advanced Distributed Learning (ADL), 2004. SCORM – Sharalable Content Object Reference Model 2004 (2nd Edition) – Content Aggregation Model. Advanced Distributed Learning (ADL), 2004. SCORM – Sharalable Content Object Reference Model 2004 (2nd Edition) – Run-Time Environment. Advanced Distributed Learning (ADL), 2004. Rajský, P. Export do formátu SCORM. CIT – Ostravská univerzita, 2004.

ADL Web Page www.adlnet.org

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


Zavádění e-learningu na středních školách


(několik nezávazných postřehů)

 

E-learning je fenomén, který zasáhl ponejvíce vysoké školství a firemní vzdělávání (na různých úrovních). Dosud se takřka vůbec nespojuje tradičně chápané online vzdělávání s úrovněmi středních a základních škol (pomineme li volnější projekty typu Škola za školou).

Lze vůbec e-learning využívat i zde? Nebo je e-learning pouhým módním trendem, který po čase vyprchá a ztratí na účinnosti?

S e-learningem je ideální začít prostřednictvím tvorby jednoduchých multimediálních pomůcek či doplňků, které jsou přímo spojené s prezenční výukou. Tyto pomůcky by měly být schopny online distribuce na webu/internetu, ale také offline, například prostřednictvím CD-ROMů.

Pojem multimediální pomůcka může zahrnovat jednoduché animace, interaktivní vizualizace, interaktivní schémata, grafy, funkční video či audioukázku apod. K tomu, aby mohli učitelé vytvářet tyto materiály, musí:

a) spolupracovat se školním informatikem,

b) nechat si vyškolit schopné tvůrce multimediálních pomůcek,

c) spolupracovat s firmou, která vytvoří multimediální pomůcku na přání.

Zní to zajímavě, ale kde na to ale vzít finance?

Různé střední školy volí různé strategie získávání dotací na multimediální podporu studia a zavádění e-learningu: Vyvíjí pomůcky na vlastní náklady (se zvýhodněním autorů=tvůrců – odměna, apod.) nebo se snaží získat granty na podporu multimedializace studia (MŠMT, MICR apod). Další možné řešení může představovat zapojení školy do partnerství v rámci programů SOCRATES (eTwinning a mnohé další). V rámci tohoto partnerství je možné získávat finanční prostředky ze zdrojů EU. Mnohé střední školy využívají možnosti nechat si vyškolit své učitele pro tvorbu multimediálních pomůcek (například produkty firmy Macromedia, Adobe apod.) a své znalosti a dovednosti předávají na školách dále. S Net-University spolupracují (a nechávají se školit) desítky nadšených budoucích multimedialistů, kteří pak zvyšují úroveň procesu učení se na svých institucích.

Vytvořené multimediální pomůcky lze:

a) využívat v prezenční výuce (běžné hodiny),

b) distribuovat studentům přes web (domácí příprava),

c) nabízet je dalším institucím (za úplatu),

d) zapojit je funkčně do klasického e-learningu (součást dist. textů v LMS),

e) dále je využívat v elektronických materiálech.

Další důležitou etapou zavádění e-learningu je vytvořit pro své předměty kvalitní distanční texty. Je ovšem nutné vědět, jak by měl správný distanční text vypadat – jakou by měl mít formu a obsah. Někteří učitelé vytvářejí totiž texty v podobě e-skript, která jsou metodicky neošetřená a nejsou určena k (řízenému) samostudiu. Jsou to tedy víceméně e-readingové texty.

Všimněte si, že stále nehovoříme o LMS a nutnosti jeho nákupu či pronájmu. LMS totiž není pro samotnou etapu zavádění důležité. Jakmile bude mít instituce schopné autory a multimediální specialisty (kreativce), případně partnerskou firmu (např. Net-University), může uvažovat o nákupu/pronájmu LMS (bude li to pro ní výhodné a bude li mít k dispozici potenciální studující).

K tomu, aby však mohly být texty s multimediálními doplňky efektivně distribuovány studujícím, je třeba vytvořit fungující www stránky školy zaměřené na WBT (Web Based Training). Ty budou pak obsahovat právě texty, multimediální doplňky a další informace pro studující, diskusi a další synchronní či asynchronní komunikační možnosti. Studijní materiály je vhodné oddělit od struktury běžného webu školy a prezentovat je jako online studijní prostředí (důvody rozvedeme na požádání :-)).

Shrnutí

Co z výše zmíněného pro střední školy (které chtějí e-learning zavést) plyne? a) Začínejte vždy od autorů – tj. motivujte své učitele pro zavádění e-learningu = psaní textů, b) Začínejte vytvářet studijní texty pro e-learning s multimediálními podporami (které se dají využívat i samostatně = dají se použít v LMS) c) Nebojte se e-learningu!

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


Blended learning podruhé (trocha brainstormingu)


O blended learningu jsme společně již hovořili již před časem v článku Modely tzv. blended learningu. V dnešním příspěvku opustíme teoretickou rovinu problému a budeme se věnovat blended learningu, jak jej známe dnes. Blended lerning je v současnosti chápán jako kombinovaná výuka – kombinace standardní výuky (prezenční) s e-learningem (na různých úrovních). Představuje tak nástupce kombinované výuky v tradičním pojetí – studující jezdí 1x měsíčně na tzv. blokovou výuku („nalejvárnu“) či tzv. konzultace, mezidobí mezi konzultacemi tráví studiem klasických učebnic/skript v papírové podobě. Blended learning převádí pasivní příjem informací z papíru na jiné, více aktivní – interaktivní platformy. Těmi mohou být různé vizuální prezentace, CD-ROMy, DVD-ROMy, diskusní fóra, online vzdělávací prostředí či systémy pro řízení vzdělávání (LMS). Blended learning tedy představuje aktivní podporu studia. Pojem blended learning nemá přesně vymezitelné hranice – slovo blend znamená „smísit/spojovat/prolínat“.

Otázka zní, zda lze považovat za blended learning také prezenční výuku, doplněnou třeba interaktivními prezentacemi, vizualizacemi či simulacemi? Jaký typ výuky si představíte, když se vám někdo svěří s tím, že „realizuje výuku v podobě blended learning“? Není blended learning jen další módní cizí pojem, který lze snadno zastoupit spojením „výuka realizovaná s podporou ICT“? Nevymyslíme si další termín? Třeba hybrid learning, mixed learning, e-mixing… možností je mnoho.

Blended learning není nic nového! Dobří učitelé používali vždy množství forem, metod, pomůcek a nástrojů ke zlepšení a zvýšení efektivity procesu vzdělávání. Množství pedagogů označovalo tuto práci za tzv. „hybridní vzdělávání“ – nešlo totiž zařadit do žádné z vymezených škatulek. Každý učitel, který pracuje v souladu s koncepty rámcového vzdělávacího programu používá hybridní vzdělávání zcela běžně. A už dávno není hybridní vzdělávání alternativním – vždyť i projektová metoda a integrovaná výuka (jako alternativní metody vzdělávání) se dnes běžně frontálně mainstreamově používají.

Dají se nějak vymezit hranice blended learningu? Můžeme začít třeba tím, že blended learning VYŽADUJE online podporu. Tím bychom ovšem opominuli využívání CD-ROMů a DVD-ROMů např. v rámci domácí přípravy. No a jaký je vlastně rozdíl mezi e-learningem a blended learningem, když i samotný e-learning obsahuje prezenční části? Platí, že blended learning využívá e-learning – funguje to i naopak? K čemu jsou tyto definice? Maximálně k tomu, aby se v hodnocení vzdělávací instituce, projektu či závěrečně zprávě objevila věta: Škola realizuje blended learningové a e-learningové vzdělávání (ať už je to, co je to). Dr. Ludvík Eger (ZČU Plzeň) kdysi v jedné stati napsal, že stačí ve vyhledávači Google napsat klíčová slova blended learning a vypadnou tisíce definic, pojetí, diskusí… ale velmi málo praktických příkladů.

Není důležité definovat si blended learning a snažit se ho zaškatulkovat. Důležité je vzdělávat s použitím libovolných fungujících metod (třeba i s použitím ICT), které umožní zefektivnit a zpříjemnit výuku i domácí přípravu na ni.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


Kolik stojí elearning?


E-learning je již dnes poměrně dostupným vzdělávacím řešením, které využívají malé i velké instituce včetně škol všech úrovní. V souvislosti se zavedením e-learningu do vzdělávání se vždy objevuje otázka – kolik vlastně e-learning stojí?

Pamatujme si, e-learning stojí tolik, kolik do něj chceme investovat. Pro předhlednost uvádíme několik e-learningových řešení s orientačními finančními intervaly.



1. Levné e-learningové řešení (WBT, CBT)

V podstatě nejjednodušším a nejlevnějším řešením je realizovat víceméně neřízený e-learning, který má podobu jednoduché stánky zaměřené na vzdělávání (tzv. web based training) či cd-romu (tzv. computer based training). Cena vytvoření jednoduché vzdělávací stránky začíná někde kolem 15 000 a roste souběžně s rozsahem vzdělávacího obsahu a požadavky na multimedializaci. Nevýhodou je, že takto realizované e-learningové vzdělávání nesleduje činnost studentů, neumožňuje jednoduše vyhodnocovat proces samostatné edukace, jednoduše nejde o řízený e-learning, ale pouze o distribuci výukového materiály prostřednictvím elektronického média.

2. E-learningové řešení s open source LMS

Další možností je řešení postavené na bázi LMS (learning management system), což je komplexní vzdělávací systém, umožňující kromě distribuce výukové obsahu také sledovat činnost studujících, verifikovat jejich znalosti, motivovat je, umožnit jim komunikaci, tedy řídit funkčně jejich studium. Pokud využijete některého open source systému (např. Moodle), bude pro vaše potřeby zdarma. Objeví se však náklady nutné na zaplacení programátora, který hrubou verzi systému přizpůsobí vašim požadavkům. Jednoduše musíte mít k dispozici člověka, který je schopen systém modifikovat a starat se o něj. Odhadovaný náklad se odvíjí od platu daného zaměstnance a rozsahu vzdělávacího obsahu. Cena je tedy již podstatně vyšší než u varianty WBT/CBT.

3. E-learningové řešení s nákupem/pronájmem LMS

Řada institucí jde cestou, že si nechají LMS připravit přímo výrobcem a pracují pak již s hotovým vzdělávacím prostředím, které je schopen administrovat uživatel s průměrnou znalostí informačních technologií. Nákup LMS se pohybuje v cenových relacích od 60 000 Kč nahoru (pro srovnání LMS Unifor v licenci pro školy stojí cca 25000,- Kč) . Kvalita komerčních LMS je velmi různá, nicméně současný trh uspokojí potřeby každého zájemce. Většinu LMS si můžete v demoverzích vyzkoušet. Další náklady představuje výroba vzdělávacího obsahu s multimedializací, které jsou dané rozsahem učebních textů (opor).

4. E-learningová řešení na klíč

Další možností je řešit e-learning na klíč, objednat si jednoduše komplet balík LMS a vzdělávacího obsahu, který ve spolupráci s vámi vytvoří firma. Firmy si pro tato řešení najímají experty, kteří garantují kvalitu obsahu. Ceny těchto řešení se pohybují od 150 000,- Kč nahoru (pro průměrný kurz 3 moduly 6 disciplín).

5. Jak to tedy udělat?

Jak vidíte, ceny e-learningových řešení jsou velmi různé. Ideální je tedy zvolit si finanční strop a nechat si zpracovat konkrétní firemní nabídku – tj. co všechno v dané ceně můžete mít. Výhodné je také spojit se s firmou a připravit společnými silami grantovou žádost, která může umožnit vzdělávání zadotovat. Možností je v současnosti celé řada – ESF, MŠMT, frameworkových projektů EU apod.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


E-learning a VUE systémy


VUE systémy je označení pro tzv. visual understanding environments, čili volně přeloženo vizuální prostředí, umožňující snadnější pochopení konkétního vzdělávacího obsahu.

VUE systémy jsou postaveny na bázi mentálních a pojmových map, čili hierarchických schémat, umožňujících objasnit základní vazby mezi pojmy/termíny. Jedná se o jakési pavučiny, propojující stavební jednotky učiva. VUE však jdou dále, umožňují totiž propojit dané pojmy s konkrétním vzdělávacím obsahem. Představme si například, že chceme znázornit strukturu učiva se vzájemným propojením vztahů mezi učebními jednotkami. Například chceme znázornit stavbu věty pomocí hierarchických vzorců. Pomocí VUE snadno a rychle vytvoříme logické schéma, které znázorní jak základní jednotky, tak vazby mezi nimi (např. podmět, přísudek, předmet). Stejně můžeme postupovat třeba ve výuce historických témat, zeměpisu apod.

vue

VUE si lze představit jako 2. etapu brainstormingu – máme vytvořenou baterii pojmů, mezi kterými chceme vytvořit systém, zařadit pojmy do vztahů (nadřezené a podřazené pojmy), znázornit vazby mezi pojmy pomocí aktivních sloves apod. Náš tým testoval produkt Visual Understanding Environment, vytvořený na Tufts University. Tento program je distribuován zdarma pod open source licencí. Na webu produktu naleznete řadu ukázek, zajímavé přídavné pluginy do programu a řadu ukázkových schémat.

 

VUE systémy jsou velmi zajímavou cestou, jak lze zvýšit efektivitu procesu učení se a snadněji chápat fungování složitějších systémů.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.


Blended learning jako skutečně efektivní přístup ke vzdělávání


Konec 20. století a počátek 21. století byl a stále je v etapě fascinace technologiemi všeho druhu. Lidé jsou nadšeni možnostmi, které jim nové a moderní technologie nabízejí. Zároveň roste snaha využít co nejvíce potenciálu, který ICT skutečně nesou. V oblasti školství pak zejména využít to, co je dnes téměř každému vzdělávanému i vzdělavateli k dispozici – osobní počítač či notebook a připojení k internetu.

Pokud nahlédneme do historie pedagogiky na problematiku vzdělávání, vždy se setkáme s přístupem, ve kterém existuje to, co se v současnosti nazývá edukačním procesem či edukační realitou. Tedy existuje interakční proces, ve kterém na jedné straně nalézáme žáka/vzdělávaného (objekt edukace) a druhé straně vzdělavatele/učitele. V tomto vztahu tedy koexistují vždy minimálně 2 osoby. Osoba vzdělavatele je pro úspěch jakékoli formy procesu učení nejdůležitějším prvkem. Učitel je tedy subjekt/objekt vzdělávání a počítač je pouhý nástroj či prostředek vzdělávání (stejně jako kniha, video, televize apod.).

Hlavní výhodu počítače pro vzdělávání představuje schopnost soustřeďovat více médií v rámci jedné platformy. Tedy místo toho, abychom měli v pracovně video, DVD, přehrávač CD, knihovnu plnou knih, telefon a třeba kopírku, stačí nám jeden přístroj, který nahrazuje ostatní a který navíc umožňuje člověku okamžitou interakci a komunikaci. Tím je velmi podobný člověku, protože „reaguje“ – „komunikuje“, pro děti je jakýmsi „živým kamarádem“. Nicméně je to stále jen nástroj, neživý předmět (stejně jako toustovač, topinkovač, lednička).

Protože má počítač jako stroj ohromný potenciál, protože umožňuje vzájemnou komunikaci, protože by mohl odstranit velké množství bariér (například místo, čas, studijní literatura apod.), začal se využívat v rámci distančního vzdělávání pro podporu e-learningu, tedy vzdělávání realizované prostřednictvím počítače a počítačových sítí.

Zde došlo zejména k velkému boomu v oblasti tzv. LMS technologií (studijní prostředí) a také v oblasti tvorby distančních textů/opor (studijní materiál). Začalo vznikat velké množství multimediálních opor, které poskytují obsah na bázi textu, grafiky, ale i animací, zvukových nahrávek a interaktivních objektů. Obhájci e-learningu pak tuto úroveň „poskytování obsahu“ rozšiřují o možnosti evaluace, verifikace (procvičení učiva) na bázi autotestů, testů či seminárních prací. A v tomto okamžiku vstupuje do hry lidský faktor, který se v e-learningu stává zprostředkovatelem evaluace = tedy opravuje studentské práce, komentuje je, poskytuje konzultace, zapojuje se do online diskusí apod. Snaha dostat osobnost do studijních materiálu prostřednictvím tzv. průvodců studia (do výkladového textu je vsunut monolog učitele) je nesmyslná a neefektivní, vyznívá spíše trapně, než funkčně.

Ať bude technika postupovat libovolným směrem, nedokáže nahradit osobnost učitele, pouze umožní nahradit studijní materiály (říkejme jim knihy 3. – 4. úrovně). Přímá komunikace s učitelem v rámci běžných prezenčních hodin totiž zahrnuje množství faktorů, které nelze objektivně vyjádřit. A tyto faktory právě velmi efektivně podporují proces učení.
Mezi nimi lze zmínit například schopnost bezprostřední a nepřipravené reakce na nečekané situace, schopnost řešit konflikt, humor učitele, schopnost řešit problémy okamžitě, schopnost improvizace, schopnost kreativního myšlení, schopnost stratifikovat studijní skupinu a rozpoznávat silné a slabé stránky, schopnost sociální komunikace a emoční inteligence, schopnost navázat přátelství a kamarádství, schopnost poskytovat vzdělávací vzor, schopnost přizpůsobit se změněným podmínkám, schopnost přímé aktivizace studentů apod. Ve vzdělávání totiž platí pravidlo: mám li rád učitele (jako dobrého pedagoga a didaktika), mám rád i předmět, který učí.

Je tedy zřejmé, že existuje množství VELMI DŮLEŽITÝCH PRVKŮ vzdělávání, které nelze nahradit a které jsou v procesu učení kritickými. Bez nich nebude vzdělávání efektivní. Proto také e-learningové vzdělávání nebude nikdy tak efektní jako prezenční (srovnáme-li čistě e-learning s tutorským řízením bez prezenčních částí s prezenční výukou). E-learning poskytne lidem skvělé studijní materiály. Nenahradí však lidskou osobnost, už proto, že je neuchopitelná a nelze ji zařadit do pomyslných škatulek.

A v tuto chvíli přichází na scénu blended learning – čili smíšená forma vzdělávání, která představuje ideální kombinaci toho nejlepšího z obou světů. Blended learning je prezenční výuka s e-learningovou podporou, kterou lze využít v běžných hodinách, ale také v domácí přípravě. Tedy počítačově gramotný učitel běžně využívá ve svých hodinách funkčně a efektivně techniku tak, aby mělo její použití žádoucí vzdělávací efekt.

Blended learning znamená, že studující má k dispozici skvělého učitele a výbornou učebnici se zachováním přímého sociálního kontaktu (třída/skupina). 

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.