O blended learningu jsme společně již hovořili již před časem v článku Modely tzv. blended learningu. V dnešním příspěvku opustíme teoretickou rovinu problému a budeme se věnovat blended learningu, jak jej známe dnes. Blended lerning je v současnosti chápán jako kombinovaná výuka – kombinace standardní výuky (prezenční) s e-learningem (na různých úrovních). Představuje tak nástupce kombinované výuky v tradičním pojetí – studující jezdí 1x měsíčně na tzv. blokovou výuku („nalejvárnu“) či tzv. konzultace, mezidobí mezi konzultacemi tráví studiem klasických učebnic/skript v papírové podobě. Blended learning převádí pasivní příjem informací z papíru na jiné, více aktivní – interaktivní platformy. Těmi mohou být různé vizuální prezentace, CD-ROMy, DVD-ROMy, diskusní fóra, online vzdělávací prostředí či systémy pro řízení vzdělávání (LMS). Blended learning tedy představuje aktivní podporu studia. Pojem blended learning nemá přesně vymezitelné hranice – slovo blend znamená „smísit/spojovat/prolínat“.

Otázka zní, zda lze považovat za blended learning také prezenční výuku, doplněnou třeba interaktivními prezentacemi, vizualizacemi či simulacemi? Jaký typ výuky si představíte, když se vám někdo svěří s tím, že „realizuje výuku v podobě blended learning“? Není blended learning jen další módní cizí pojem, který lze snadno zastoupit spojením „výuka realizovaná s podporou ICT“? Nevymyslíme si další termín? Třeba hybrid learning, mixed learning, e-mixing… možností je mnoho.

Blended learning není nic nového! Dobří učitelé používali vždy množství forem, metod, pomůcek a nástrojů ke zlepšení a zvýšení efektivity procesu vzdělávání. Množství pedagogů označovalo tuto práci za tzv. „hybridní vzdělávání“ – nešlo totiž zařadit do žádné z vymezených škatulek. Každý učitel, který pracuje v souladu s koncepty rámcového vzdělávacího programu používá hybridní vzdělávání zcela běžně. A už dávno není hybridní vzdělávání alternativním – vždyť i projektová metoda a integrovaná výuka (jako alternativní metody vzdělávání) se dnes běžně frontálně mainstreamově používají.

Dají se nějak vymezit hranice blended learningu? Můžeme začít třeba tím, že blended learning VYŽADUJE online podporu. Tím bychom ovšem opominuli využívání CD-ROMů a DVD-ROMů např. v rámci domácí přípravy. No a jaký je vlastně rozdíl mezi e-learningem a blended learningem, když i samotný e-learning obsahuje prezenční části? Platí, že blended learning využívá e-learning – funguje to i naopak? K čemu jsou tyto definice? Maximálně k tomu, aby se v hodnocení vzdělávací instituce, projektu či závěrečně zprávě objevila věta: Škola realizuje blended learningové a e-learningové vzdělávání (ať už je to, co je to). Dr. Ludvík Eger (ZČU Plzeň) kdysi v jedné stati napsal, že stačí ve vyhledávači Google napsat klíčová slova blended learning a vypadnou tisíce definic, pojetí, diskusí… ale velmi málo praktických příkladů.

Není důležité definovat si blended learning a snažit se ho zaškatulkovat. Důležité je vzdělávat s použitím libovolných fungujících metod (třeba i s použitím ICT), které umožní zefektivnit a zpříjemnit výuku i domácí přípravu na ni.

Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D.